Lola: Slast na dálku (erotická povídka)

Na něco takového nemůžu ani myslet, natož abych svou touhu vyslovila nahlas. Většině by připadala jako rouhání. Jak rychle se může celý svět otočit… ze dne na den. Najednou si držíme odstup a doslova se bojíme jeden druhého dotknout. Vždycky jsem byla doteková, a tak tenhle nový normál nenesu dobře. Ale buď, jak buď, vydržím sama se sebou.

Když jsme u toho, s tímhle se vám chci svěřit. Se sebeukájením jsem začala jako mladá kočička ještě na základní škole. Moje první setkání s orgasmem nastalo jak jinak než ve sprše. Tvrdý proud masážní sprchy mě dovedl ke slastnému vyvrcholení a já od té doby nemohla přestat. Ještě, než jsem si pořídila první vibrátor, skamarádila jsem se s elektrickým kartáčkem a někdy jsem se sebeukájela i několik hodin denně. Četla jsem si při tom peprné erotické povídky nebo chatovala s podobně naladěnými na Xchatu. Tehdy to byl velký trend. Ale tyhle doby se teď vracejí, protože nic jiného než mazlení se sebou a virtuální sex nám singles nezbývá.

Pamatujete na Sándora? Můj slovensko-maďarský hřebeček skončil za hranicemi a je pro mě dlouhodobě nedostupný. Nezbývalo mi než rozšířit mou sbírku erotických hraček. Mého nejoblíbenějšího hřebečka mi sice plně nenahrazují, ale účel splní. A nedávno se mi konečně podařilo zapojit i Sándora, i když mě to stálo spoustu přemlouvání. On nerad videohovory, ale mé neskrývané manipulaci nakonec nemohl odolat.

„Sani,“ píšu mu jednou večer, „moje kozičky už na žádné fotce neuvidíš.“
„A to ako prečo??“
„No já chci vidět tebe naživo. A chci, abys i ty viděl mě.“
„Dobre…“
„A když to uděláš, dostaneš sladkou odměnu…“
Bingo! Bylo dokonáno…

Sešli jsme se za pár dní na slastném videohovoru. Dala jsem si na sebe jeho oblíbené červené krajkové prádélko. Po ruce jsem měla svůj oblíbený stimulátor Curvy 1+, který se dá v appce propojit se vzdáleným partnerem. Ideální pro pandemickou situaci. Usmála jsem se šibalsky a řekla jsem Sándorovi: „Tak a teď jsem celá tvoje a můžeš si se mnou dělat, co chceš.“ Sándor mě vzal za slovo a nebral si servítky. Rozjel nekonečnou hru. Nejprve stoupání k mému vrcholu, aby těšně před ním vibrace zastavil a pak to celé opakoval znovu… pořád dokola. Častovala jsem ho peprnými výrazy a pobídkami: „Vsadím se, že bys mi ho tam teď vrazil zezadu. Na to se nevzmůžeš? Co??“

Takto jsem ho běžně provokovala i při našich osobních setkáních. Nenechte se mýlit, vždycky jsme k sobě měli respekt, ale tohle je prostě hra, která mezi námi funguje. Dodává našemu vztahu šťávu. Sándor má pak takový oheň v očích, který jsem u nikoho nikdy neviděla. Nevadí mi pak, že mě chytne za vlasy a se zaťatými zuby a druhou rukou na mém krku řekne: „Saj, ty kurvičko!“ Pokud k sobě máte důvěru, můžete v posteli experimentovat a meze se nekladou.

A tak nás ani pandemie nemohla omezit. Začali jsme pravidelné „sex talky“, kde jsem se svlékala hlavně já, ale mě to uspokojovalo. Uspokojoval mě jeho nenasytný pohled na moje kozičky, které vzýval do nebes. „Ochutnal by som ťa… tvé kozy, tvé pery, tvôju pičku…“ Jen jeho slova pronesená se skutečnou vášní mě doprovázela k vyvrcholení. Aaaaaah!

Po pár takových online setkáních to už Sándor nevydržel a ukázal mi svoje přenádherné péro v plné své kráse. Vždycky jsem milovala jeho hebkost, tvar, tloušťku, ani nevíte, jak moc bych se ho chtěla dotknout. Vidět ho alespoň virtuálně mě rozrajcovalo. „Dotkni se ho, sevři ho pořádně, udělej se přede mnou!!“ Doslova jsem řvala slastí a poprvé jsme dosáhli vrcholu společně.

No a když na druhé straně není Sani, jsou se mnou moje hračky a mé předplatné porno kanálu. Ano, i my ženy se rády díváme… a hodně! Někdy si zapnu romantické něžné porno dělané pro ženy, jindy mě vzruší drsný BDSM nebo gangbang. To je koneckonců jeden z mých snů, ale to je na samostatnou kapitolu. No a upřímně, ony dobře fungují i některé scény seriálů na Netflixu. Už jste viděli Bridgerton? Nebo Brave New World? Utopický svět, kde neexistuje monogamie, všichni patří všem a každý večer se oddávají nezřízeným orgiím. To je něco pro Lolu! Tak snad se mi ten sen o hromadných orgiích někdy splní. I když… vlastně už splnil, ale o tom až příště.

— Lola